Odpověď je docela jednoduchá: Pokud se ptáte, tak nepotřebujete. Na otázku: „Mám fotografovat do RAW? Co mi to přinese?“ odpovídám poměrně často a většinou i stručně: „Ne. Nic.“

V žádném případě to neznamená, že bych si nebyl vědom nesporných výhod fotografování do RAW, spíše naopak. Používám RAW v podstatě od doby, kdy se tyto proprietární formáty začaly u digitálních zrcadlovek objevovat a kdy řada fotografů teprve začínala uvažovat o tom, že by „digitál“ nahradil jejich filmový fotoaparát.

Problém je úplně v něčem jiném. Ze zkušenosti vím, že naprostá většina fotografujících má problémy i se základním použitím aplikací pro úpravu fotografií. Ale problémy začínají už někde jinde – při samotném fotografování. Nedá mi to a obrátím se k jiným činnostem: adept hry na klavír musí zvládnout prstoklad a techniku hry. Musí se naučit číst noty. Postupně se dostane až k všemi oblíbeným etudám a prokousává se dál a dál. Chcete malovat? Hrát na kytaru? Vařit? Jsou zde základy, kterými musíte projít. Někdo rychleji, někdo pomaleji, někomu se to nepodaří vůbec a skončí třeba u uvaření si čaje z pytlíku.

Pochybuji, že se někdo, kdo v životě nestál u sporáku, pustí do svíčkové. U fotografování však podle většiny lidí stačí koupit fotoaparát (měl by mít dost megapixelů) a potom už se jenom mačká spoušť. Možná se zařadí nějaký kurz „Jak fotografovat jako profík“ (4 hodiny za 2000). K tomu se pořídí nějaký program – buď takový, který z fotek udělá na pár kliknutí zázrak, nebo klasika: Photoshop, protože bez něj to prostě nejde.

A pokud věci zjednoduším, výsledky obvykle nejsou nic moc. Základní důvody jsou tři: neumím ovládat fotoaparát, neznám fotografické řemeslo a za třetí (to je nejméně populární) – chybí mi talent. Ty první dvě věci se dají naučit, ta třetí se dá trochu ošidit a většině lidí to nebude moc vadit. Ovládání fotoaparátu je naprostou nutností. Tato neznalost nebude mít takové následky, jako neznalost toho, k čemu je který pedál v autě, ale stojí na počátku vzniku nekvalitních fotografií.

Fotografické řemeslo, tj. co, kdy, kde a jak fotografovat, nebo alespoň jeho základy je dobré znát. Umožní to vyhnout se řadě nezdarů a nahradí to metodu pokus/omyl. Současné fotoaparáty všech kategorií jsou naštěstí tak dokonalé, že v celé řadě případů dokážou vyřešit problémy za fotografa. Talent, estetické cítění nebo kreativitu zatím vynechám.

Situace nyní vypadá takto: dobrý fotoaparát, ale fotografie nic moc. Co pomůže? No přece fotografovat do RAW. Fotografie budou jistě hned lepší, ne? Nebudou. Budou dokonce horší. K tomu, aby běžný uživatel z RAWu vytáhl alespoň to, co mu nabídne fotoaparát v podobě JPEGu, bude potřebovat kvalitní aplikaci, bude se muset naučit s ní pracovat a bude muset pochopit nejen co a jak upravovat, ale především jak vůbec ten RAW v dostatečné kvalitě pořídit. Na začátku každé úpravy je totiž kvalitní fotografie. A tím jsem se dostal zpět na začátek: je potřeba znát vlastní fotoaparát jako své boty, je nutné znát řemeslo a je dobré vzdělávat se v oblasti estetiky a kompozice.

RAW je skvělá věc, ale ještě lepší je dobrá fotografie. Nevěřte, že použitím RAWu budou vaše fotografie lepší. Fotografujte do JPEGu a klidně třeba v automatickém režimu (na to všemi fotografy opovrhované zelené A) – vaším cílem je dobrá fotografie, fotografie s příběhem, působivá fotografie. Čtěte, čtěte a čtěte. Fotografujte a vracejte se ke svým fotografiím. A teď řeknu kacířskou myšlenku: Nezdržujte se tak moc upravováním. Když máte čas na to, abyste seděli u počítače a „vylepšovali“ fotografie, zkuste ho využít na přemýšlení o snímku už při fotografování, protože většinu problémů, které se pokoušíte odstranit v post-procesu, bylo možné eliminovat už při fotografování.

A věřte mi, že okamžik, kdy budete potřebovat přejít na RAW, sami poznáte.

0 komentáře

Napsat komentář

Chcete se přidat do diskuze?
Neváhejte přispět.

Napsat komentář